Už nějakou dobu máme v redakci na test Olympus OM-D E-M1 Mark II s celým setem různých objektivů. Koncem září konečně nastal čas vzít aktuálně nejlepší „železo”, které má Olympus v nabídce, na pořádný výlet.
Na cestu jsem si vybral dva objektivy. Prvním bylo stabilizované sklo 12-40 mm, f/4, druhým pak teleobjektiv 40-150 mm, f/2.8. Po přepočtu na full frame se vlastně jedná o objektivy 24-80 mm a 80-300 mm. Ano, hodilo by se mi i třetí, a to širokoúhlé sklo, to bohužel ale nebylo k dispozici. Nevadí, vyzkoušíme příště, protože při prvních testech se nám moc zamlouvalo.
Olympus OM-D E-M1 Mark II je doslova napěchován elektronikou, která se v maximální možné míře stará o to, aby byly vaše fotky kvalitní. Na první pohled zaujme množství tlačítek a přepínačů, studování návodu je opravdu běh na dlouhou trať a ani po 14 dnech intenzivního focení si nemyslím, že bych s tímto Olympusem uměl více než zlomek toho, co je možné. Na druhou stranu, vše je intuitivní a vcelku jednoduché na ovládání, musíte akorát přepnout svou hlavu z klasických zrcadlovkových ovládacích schémat.
Na první cvaknutí vás zaujmou dvě věci. Tou první je až neuvěřitelné množství ostřících bodů, takže si můžete komponovat fotky přímo při focení, aniž byste museli počítat s nějakými ořezy. Tou druhou pak je raketová rychlost se kterou fotoaparát reaguje na vaše pokyny. Třeba „namáčknutí” spouště pro zaostření by mohlo být méně citlivé, ale jinak můžete fotit v takovém čardáši, o jakém se vám ani nesnilo. Není proto divu, že největší vychytávkou OM-D E-M1 Mark II je ultrarychlé snímání až 60 snímků za sekundu. Zkoušeli jsme, je to skvělé, ale na dovolené si vystačíte s klasickou rychlopalbou.
Pod článkem můžete vidět vybrané fotografie ze zámořské cesty. Pozitivním zjištěním je, že kratší objektiv 12-40 mm je dostatečně široký, aby jeho pomocí vyfocené krajinky neztrácely na monumentálnosti. Delší sklo 40-150 mm pak nádherně kreslí v celém rozsahu a navíc dokáže skvěle kompresovat prostor. O hloubce ostrosti ani není nutné nutné hovořit, díky již zmíněné cloně f/2.8 vypadají i portréty perfektně.
A nebojte, najde se i negativum. I když, jak se to vezme… Oba objektivy jsou totiž poměrně těžké, ale co naplat, na pořádné fotky je třeba pořádná optika.
A když už vám ukazuji fotografie z amerického road tripu, rád vám prozradím, kam se vydat. Začněte v San Franciscu, ze kterého se vypravte do národního parku Yosemite. Odsud cestou na sever do Seattlu budete projíždět celou řadou dechberoucích míst, namátkou národní parky Lassen Volcanic, Crater Lake, jezero Tahoe, Mt. Hood, Mt. Rainier, nebo okolo sopky Mount St. Helens. Zastávku doporučujeme i Portlandu, hlavním městě Oregonu, který má neopakovatelnou atmosféru. U Seattlu se pak podívejte do národního parku Olympic a pak už se vydejte zpět do San Francisca, tentokrát však podél přenádherného pobřeží Tichého oceánu.
Příště se podíváme na zoubek širokoúhlému objektivu 7-14 mm f/2.8.
[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“12″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_thumbnails“ override_thumbnail_settings=“0″ thumbnail_width=“240″ thumbnail_height=“160″ thumbnail_crop=“1″ images_per_page=“20″ number_of_columns=“0″ ajax_pagination=“0″ show_all_in_lightbox=“0″ use_imagebrowser_effect=“0″ show_slideshow_link=“1″ slideshow_link_text=“[Ukázat prezentaci]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]
